pátek
Dopoledních 12ºC nám připomnělo, že jsme na horách. Zapsali jsme si do deníčků, dokončili poslední úkoly z kalendáře a někteří doufali, že poslední bodování pořádku na pokojích jim přinese potřebný počet bodů do celopobytové hry (někde to ovšem byly naděje více než plané). Bylo chladno, ale nepršelo, tak jsme se šli na chvíli provětrat ven, zahřáli jsme se při honičce na čarodějnici a vybíjené. A protože jsme na stezce odvahy získali poslední přísadu do zvětšovacího lektvaru, zkoušeli jsme namíchat lektvar vlastní (z cukrové vody s přísadou potravinářského barviva). Vrstvit různé barvy na sebe se nám sice nepovedlo, ale výsledek jsme zhodnotili jako coca-colu. Po obědě jsme si přečetli závěrečnou kapitolu z knížky a na chvilku znovu vyrazili ven, to abychom se porozhlédli, zda bychom přeci jen nenašli některou z přísad zvětšovacího lektvaru, které jsme tak pracně získávali. Rychle děti přinesly odkvetlé květy lípy a kvítky sedmikrásky, na další hledání už nebyl prostor, protože se rozpršelo, tak si každý ještě nasbíral na památku do své vlastní lektvarové minilahvičky své tajné přísady a udělal si takovou malou kouzelnou krkonošskou "zavařeninu" (když si ji otevře a přivoní, bude se moci ve vzpomínkách vrátit zpátky do Rokytnice 
). A to už jsme utíkali domů na svačinu a balit. Zejména kluci vám chtěli zřejmě ušetřit práci a tak vezou většinu ponožek nepoužitých . Holky pro změnu trvaly na tom, "že jste jim řekli, aby si na zpáteční cestu vzaly tyhle šortky", a stálo velké úsilí je přesvědčit, že jste to určitě nemysleli i v případě, že bude venku mráz a sníh. Balení byl náročný proces u všech, holky se lépe orientovaly v tom, co komu z hromady patří, i tak se ale objevily kalhoty, které "rozhodně ničí nejsou". Neidentifikovatelné zbytky přivezeme v tašce a budete si moci vybrat. Kdyby vám něco chybělo, obraťte se na spolubydlící, protože kluci už se pak zoufale přiznávali ke všemu ("tak asi to bude moje").
Po večeři jsme se sešli na závěrečné vyhlášení výsledků a rozdávání odměn. Každý se měl podělit o svůj největší zážitek - často se opakovaly Mumlavské vodopády, stezka odvahy, batikování, na kozu už si naštěstí vzpomněla jen Klárka D. Já musím zhodnotit, že byly děti hodně statečné, v porovnání se třeťáky se jim nestýskalo o moc víc, nepraly se ani nehádaly víc, než obvykle. Prostředí se všem líbilo, někomu i chutnalo ("doma je sice máma a táta, ale tady jsou dobrý snídaně"). Přežili jsme ve zdraví, bez větších zranění a problémů, pár dětí se teď ke konci trochu rozkašlalo, to už doléčíte doma. Mnozí se výrazně zlepšili ve vybíjené a zacházení s míčem, skamarádili se se třeťáky. A pamatují si také hodně o hmyzu.
Večer jsme zakončili u ohně společným zpíváním s kytarou.
A teď už se na vás moc těšíme! A kdy už tam budem? Předpokládaný příjezd 13 h. Jsem domluvená s paní Jelínkovou, že jí budu dávat avízo, že se blížíme, které rozešle na další maminky, s nimiž se dohodla. Ostatní, pokud nechtějí čekat u školy zbytečně dlouho, mi můžou zkoušet telefonovat. Pokud bude cesta probíhat tak hladce jako sem, mohli bychom přijet na čas.Kdo byste si chtěli vzít lékařské potvrzení kvůli táboru, řekněte si u autobusu nebo napište mailem, dám ho dětem v průběhu týdne.
A v pondělí hurá do školy!
